
Naším klientem je Dr. Max, největší lékárenská síť v České republice a zároveň významný mezinárodní řetězec provozující e-shop a mobilní aplikaci na pěti evropských trzích a na každém z nich nabízí desítky tisíc produktů. Analytika v Google Analytics 4 byla nastavená a měřila roky. Přesto z ní vždy nešlo spolehlivě a jednoduše vyčíst, celou zákaznickou cestu napříč produkty a kategoriemi během návštěvy.
Klient měl v GA4 kompletní data o chování zákazníků (imprese produktů, kliky, přidání do košíku, nákupy). Data byla, měření fungovalo. Ale produktová analytika na bázi kategorií a brandů vždy znamenala složité a časově náročné cvičení.
Důvod nebyl v analytice, ale v architektuře webu. Web tahal informace o produktech z různých systémů podle toho, v jaké fázi nákupu se zákazník nacházel. Jedna databáze obsluhovala katalog, jiná vyhledávání, jiná košík. Každá z nich měla vlastní verzi pravdy o tom, jak se produkt jmenuje a do jaké kategorie patří.
Rozdíly byly na první pohled kosmetické. V praxi ale rozbíjely celý funnel.
Jeden produkt vystupoval v datech jako dva nebo tři různé. Verze z katalogu nasbírala imprese a zobrazení, verze z košíku nasbírala nákupy, informace se ale nikde nespojily. Konverzní poměr produktu tak nešlo spočítat: jmenovatel a čitatel patřily formálně různým produktům.
U kategorií byly podobné komplikace. Content týmy v čase upravovaly kategorizaci produktů, jeden a ten samý produkt se v lednu prodával pod kategorií “Nachlazení”, zatímco v dubnu po opravě listingu již správně v kategorii “Čaje”. Nešlo tedy spolehlivě odpovědět ani na základní otázky: která kategorie táhne obrat, kde se lidé zastavují, co má smysl podpořit v kampaních.
Nešlo o kosmetický rozdíl. Rozpory se týkaly prakticky celé produktové a kategoriální analytiky a nedaly se opravit ručně v reportech, protože se nedalo poznat, které záznamy k sobě patří.
Klíčové bylo přestat opravovat data až v reportech a zavést jeden zdroj pravdy pro celou analytiku.
Tím se stal produktový systém e‑shopu, kde jsou názvy, kategorie a značky vedené korektně. GA4 umí produktová data pravidelně přebírat z externího souboru, takže stačilo zajistit, aby se ta data do GA4 dostávala automaticky, ve správném formátu a spolehlivě.
Postavili jsme tedy datový tok:
Celý cyklus se opakuje každý den, takže změny v sortimentu jako jsou například nové produkty, přesuny mezi kategoriemi nebo přejmenování, se v analytice objeví bez jakéhokoliv zásahu.
Součástí řešení jsou kontroly, které rozhodují o tom, jestli se data vůbec pustí dál: zpracování ověřuje, že soubory obsahují všechny potřebné sloupce, a hlídá, jestli se objem dat oproti poslednímu úspěšnému běhu nezměnil neobvykle výrazně. Každý zpracovaný export se zároveň zálohuje a pokud jeden trh v daném běhu selže, systém použije poslední známou dobrou verzi místo toho, aby produktová data v GA4 zůstala nekompletní. Na nestandardní situace jsme nastavili upozornění, takže o problému víme včas.
Automatizace je tak silná jako svůj zdroj dat. Dokud jsou data ve zdrojovém systému v pořádku, běží vše samo. Pokud v exportu ze zdroje pravdy něco vypadne, třeba přestanou chodit kategorie u části produktů, datový tok to zachytí a ohlásí, ale sám doplnit chybějící informaci nemůže.
Proto řešení navrhujeme rozšiřovat o hybridní obohacování: chybějící údaje se dopočítají z jiných dostupných zdrojů, například z historických dat v GA4 nebo z jiných systémů klienta. Zdroj pravdy zůstává hlavní autoritou, ale výpadek na jeho straně už neznamená výpadek v analytice.
Je to typický příklad toho, jak se datové toky vyvíjejí. První fáze zajistí, že data jsou konzistentní. Druhá zajistí, že jsou konzistentní i tehdy, když něco nefunguje podle plánu.
Automatizace datových toků nezní jako projekt, který mění byznys, ale v tomto případě šlo o nezbytné řešení, které přineslo možnost dělat datově podložená rozhodnutí, která ten byznys měnit mohou.
Problém navíc nebyl vidět. V GA4 byla data, přehledy se načítaly, čísla vypadala důvěryhodně. Teprve pohled na to, jak data vznikají, ukázal, že celá produktová část reportingu ukazuje na neexistující produkty.
Pokud vaše data pocházejí z více systémů, stojí za to se ptát nejen „Máme čísla?", ale „Ukazují všechna na totéž?".